Vysoká a nízká magie

Lidé s oblibou dávají magii (1) různé nálepky. Mezi ty nejoblíbenější patří rozdělení na „vysokou“ a „nízkou“ magii, kdy do vysoké magie bývá řazena ceremoniální magie, démonologie (invokace a zejména evokace dle různých systémů) a další systémy (alchymie, kabala), do „nízké“ nebo „nižší“ magie potom šamanské techniky, tradiční práce s transem, mnohé formy energetické, případně sympatetické magie a další principiálně jednoduché nebo jednoduše se tvářící techniky.

Je to (hned po černé a bílé magii) další zjednodušující dělení zavánějící škatulkováním, které příliš neuznávám. Magii lze popsat prováděným systémem nebo technikou a „kvalitu“ prováděného aktu určuje především způsobilost aktéra – to, nakolik dobře ví, co vlastně dělá, jak to má dělat a jak je s tím prakticky sžitý.

Mnohé techniky, v zásadě primitivní a odvěké, mohou být ledaskdy účinnější a intenzivnější, než dlouhé a složité zaříkávání formulí v latině v plně vybavené oratoři se všemi pečetěmi a patřičným sigilem, kuřidlem, magickými čtverci, rituálními nástroji a se znalostí složité hierarchie. Nazývat je nízkými jen proto, že jsou přímočařejší, je zavádějící a neuctivé.

Ceremonie a složité teoretické konstrukty a systémy rozhodně mají svou sílu a svůj význam, ale je zásadně nesprávné posuzovat (nebo dokonce odsuzovat) člověka jen podle systému, který praktikuje. Usuzovat bychom měli z toho, jak ho praktikuje, jak pokročilý v něm je a jak hluboké znalosti o něm a případně obecných magických zákonitostech má. Myslím, že mnohý šaman by učené mágy s nabubřelým egem, pyšné na ten který „vysoký“ (slavný, dávný a mocný...) systém, který praktikují, nesmírně překvapil, dost možná i v nejednom ohledu strčil do kapsy.

Eurik


(1) A nakonec skoro všem věcem a fenoménům obecně. [zpět]