Úvodní slovo o magii

Samotné slovo magie lze vnímat na mnoha odlišných úrovních, protože označuje jak umění způsobit změny svou vůlí, tak samotný akt změny, a navíc se často používá i pro popsání prostředků vedoucích k dosažení oné změny. Tím ovšem zmatek nekončí, ale naopak začíná.

Krom toho, že přídavné jméno magický se používá jak pro „o magii,“ „používaný k magickým účelům,“ nebo dokonce „zajímající se či jinak spojený s magií,“ vžilo se toto slovo i jako synonymum k „fascinující“ a k popsání různých triků a iluzí prováděných pro pobavení publika. Navíc jsou v naší současné kultuře silně vžité profánní představy magie z fantasy knih a jiné beletrie a různých RPG her, které většinou zahrnují mohutné záblesky, hluk, sršení jisker, poletování objektů vzduchem a podobné efekty.

Tak o tom, pěkně prosím, tyto stránky nikdy nebyly – a nejsou. Pokud čekáte, že po přečtení tohohle webu získáte nadpřirozené schopnosti, že vám ukážu, jak odmykat zámky pomocí kouzla Alohomora, tak jste na špatné (webové) adrese.

Tyhle stránky jsou o magii jako procesu transformace a dosažení změn pomocí vůle, nikoliv však o nepřirozených schopnostech. Sám jako autor hned na úvod prohlašuji, že nevěřím v magii jako ve snadno dostupný nástroj moci nebo síly, rychlé řešení obtížně řešitelných nebo jinak neřešitelných problémů, a už vůbec ne v magii jako východisko z jakkoliv zpackaného života. (1)

Magie může být mocná, úchvatná, zajímavá, užitečná a dokonce i zábavná. Nic z toho však nepřinese sama, pokud nejste silná osobnost, přečtením několika knih o magii moc nezískáte. Pokud nemáte schopnost dívat se na svět s úžasem (2) , magické rituály vás jen těžko uchvátí. Pokud nejste zvídaví a nemáte smysl pro humor, jen těžko pro vás magické experimenty budou zábavné.

Dovolím si citovat zde Rakeshe: „Magii můžeš opravdu dělat, až když od ní už vůbec nic nechceš.“ Myslím, že je to dobré krédo do začátku. Začínat s magií účelově, ze zištných důvodů, ze zoufalství nebo z potřeby (3) málokdy vede k dobrým koncům. Zvědavost, nadšení, touha učit se, růst a pracovat na sobě jsou asi nejlepší z možných pohnutek. Magie může být praktická a použitá ke zvýšení kvality života, ale je to až ta druhá věc, po transformaci, která provází magickou praxi. Kouzla nikdy, nebo jen málokdy půjdou proti vašim podvědomým blokům a strachům, nejsou-li tak přímo cílená, takže budete-li žádat o něco, o čem si hluboko uvnitř myslíte, že si to ještě nezasloužíte, stejně vám to vaše kouzlo s nejvyšší pravděpodobností nepřinese.

Pokud vás zajímá skutečně to, o čem tyto stránky jsou, a ne výše vyčleněná témata, a zejména pokud vás ženou některé ze zmíněných chvályhodných pohnutek, srdečně vás zde vítám, záměrně poněkud nezvykle až na konci úvodníku. Doufám, že vám tyto stránky přinesou alespoň něco nového, ať už to budou nové informace, pokud patříte mezi začátečníky, a nebo podněty k zamyšlení a diskuzi, patříte-li mezi praktikující adepty.

Eurik


(1) Tímto se (mimo jiné) mnohem podrobněji zabývá kapitola „Kudy cesta nevede.“ [zpět]

(2) Úžas stojí ostatně i u zrodu filosofie, viz Platón (například podobenství o jeskyni). Filosof je ten, který hledí na svět s úžasem, s široce otevřenýma očima. Nevnímá nic jako dané a vyřešené, ale i banální „dětinské“ otázky považuje za úvahy hodné výzvy. Mezi filosofií a magií vidím určité myšlenkové paralely a toto je jedna z nich. Magie nikdy nebude vědecká, protože exaktní, pragmatický pohled, „testující“ její existenci a věrohodnost jí degraduje (podobně jako podle mého názoru degradoval striktní pozitivismus filosofii své doby). [zpět]

(3) Začít magii abyste se dostali z problémů obecně znamená spíše si zadělat na další. Praktikovat kouzla ve stylu časopisů pro teenagery a bez jakékoliv přípravy chtít dosáhnou cílů (ideálně hmatatelných nebo velkých cílů jako je úspěšný vztahový život a to vše pokud možno okamžitě) není praktikování magie, ale pověrčivost a naivita uvedená v jakousi pokoutní praxi. Nic víc. Lektvary a kouzla lásky v naprosté většině případů nefungují, protože osoba, provádějící magický akt, není na vztah připravena a svým přístupem a životním stylem se od vztahu izoluje nebo vzdaluje. Pálení červených svíček a okvětních lístků růže je v takovém případě aktem ryze pro navození atmosféry. [zpět]