Užitečné postřehy

Přečíst o magii jednu dvě knihy, zejména pochází-li z pera autorů spjatých s moderním lidovým čarodějnictvím, New Age nebo neověřených autorů propagujících eklektickou Wiccu, a myslet si, že o magii rázem víte všechno nebo přinejmenším „prozatím dost“, je častou velkou chybou začátečníků v našich podmínkách. Na trhu s okultní literaturou bohužel silně převažuje brak a nekvalitní publikace povrchního charakteru plné neúplností a chyb. Obecně většina encyklopedií a „vše v jednom“ příruček se v tomto směru řadí mezi nejméně spolehlivé zdroje, protože naprostá většina autorů má nějaký svůj zájem a úhel pohledu a lze jen těžko čekat, že o nevyzkoušených a „konkurenčních“ technikách bude psát zasvěceně a s intenzivní aktivní snahou o objektivitu.

Naneštěstí ani většina těch dobrých knih není dokonalá. Dva relativně zkušení praktikující vám mohou doporučit poměrně zásadně odlišnou literaturu a popravdě řečeno, lepší metodu vytvoření si určitého filtru na hovadiny a nepřesnosti a v neposlední řadě také vlastního pojetí a stylu magické práce, než nastudovat z těch kvalitnějších materiálů opravdu hromadu, ještě nikdo nevymyslel. Podrobnější a hlubší díla a také tradiční zdroje staršího data bývají až na výjimky nesrovnatelně těžší na strávení (přečtení a smysluplné pochopení) než manuály čarodějnické svíčkové magie plné návodů, kolik a jak barevných svíček se má zapálit, abyste si vybrali tu opravdu nejlepší hypotéku, a co u toho máte mumlat. Z knížek typu Magie svíček od R. Bucklanda se o magii nedozvíte absolutně nic - snad akorát, jak se to nemá dělat, a dlouhý seznam názorných příkladů toho, jak instantní kouzla v drtivé většině případů vůbec nebo skoro vůbec nefungují - a také jak komerčně píšící autoři rychle sleví ze svých morálních nároků i náboženských principů, aby se jejich škvár lépe prodával...

Značná část kvalitní literatury, zejména moderních proudů, také není přeložena do českého jazyka. Ať už vás zajímá téměř jakékoliv odvětví magie, pohanství a nebo jakékoliv téma, které není původně středoevropské, bez znalosti angličtiny se už dnes neobejdete. Teoreticky stačí umět jakýkoliv světový jazyk (španělština, francouzština) a nebo i jenom němčinu, ale angličtina je, zejména v dobách a prostředí internetu a co do objemu a sehnatelnosti jakýchkoliv materiálů prostě světovou jedničkou.

Ale zpět od jazyků k magii. Studovat a experimentovat je základem neustrnutí v magickém vývoji. Nalézání stále nových informací, například na internetu, mezi přáteli a nebo na různých seminářích, přednáškách a konferencích je jen prvním krokem. Následné dohledání podrobností a ověření faktů u odborníků, případně v důvěryhodné literatuře, je neméně důležité. Celý proces setkání se s okultním směrem či fenoménem je však dokonaný až třetím, závěrečným krokem, a to provedením experimentu. (1) Ne náhodného pokusu nebo hrubého napodobení daného rituálu ve vlastním stylu, ale dobře připraveného procesu s nastudovanými podklady, vážným zájmem a plným odhodláním, včetně všech příprav, času „zrání“ (domýšlení a přípravy před rituálem) a následného zaznamenání výsledků, dojmů a dalších poznámek.

Ať už postupujete a rostete převážně v rámci jednoho systému (2) , nebo si neustále rozšiřujete obzory zkoumáním systémů různých (3) , je důležité zachovat si pokoru a nesklouznout k iluzi všeználkovství, pocitu osvícení a dosažení poznání, který je ve skutečnosti jen pokušením (4) , zadržujícím člověka od další cesty. I zde píšu krom jiného z vlastní zkušenosti; vím jak snadné je propadnout iluzi, že „víc už vědět nepotřebuji.“

Eurik


(1) U tohoto názoru naprosto nepopírám vliv moderních přístupů k magii a chaosmagie, což jsou pro mě relativně nové a dosud nepříliš prozkoumané směry, kterými se nicméně momentálně intenzivně zabývám. [zpět]

(2) Tradiční způsob, rizikem je rigidita a ustálení vnímání v omezeném rámci, neschopnost nahlížet na magii očima jiného paradigmatu. [zpět]

(3) Moderní přístup, rizikem je skákání od jedné věci k druhé bez hlubšího pochopení, pokroku a znatelných úspěchů – syndrom věčného začátečníka. [zpět]

(4) Pokušení zde nepoužívám v křesťanském smyslu, kdy je spojené s vinou, hříchem a často např. sexualitou, ale obecně dle původního kořenu „pokoušet,“ tj pokušení = zkouška, test něčím potenciálně lákavým, co člověka odvádí od větších cílů nebo další cesty obecně.[zpět]