Sebepoznání a sebepřijetí

Nad chrámy v antickém Řecku, kolébce naší civilizace, býval vytesán nápis: „Poznej sebe.“ Bez ohledu na to, kolik se toho naučíte o světě a všem ostatním, vaše poznání nikdy nebude úplné, dokud nepoznáte sebe. Znalost bez sebepoznání je vědění bez jádra, stavění bez základů.

Ve většině systémů pracujících s magií a duchovním růstem je nejméně jeden celý stupeň, a nebo jedna rovina ve většině (všech) jeho stupních, zaměřena na sebepoznání, co nejhlubší pochopení sebe sama a na to navazující rozvoj. Esenciální složkou spokojeného života je potom co nejširší a nejhlubší sebepřijetí. Ať se vám to, jací jste, zdá jakkoliv podivné, temné nebo ošklivé (nebo třeba nicotné, nezajímavé; každý máme svá vlastní témata), je důležité se tomu postavit čelem, důkladně a procítěně se na to podívat... a obejmout to. Teprve, když svojí určitou stránku přijmete skutečně a upřímně za svou, jakkoliv by bylo snazší se od ní distancovat, odvrátit od ní tvář, utéci od ní, nebo ji alespoň zasunout kamsi hluboko a zapomenout.

Podobně jako traumata, nezpracované záležitosti ve vlastní osobnosti mají tendenci se vracet a projevovat v těch nejméně vhodných chvílích, v situacích, které bývají nesmírně obtížné, někdy až šokující a zdrcující. (1)

Nechci čtenáře, kteří tenhle web pročítají jen a pouze kvůli magii, zatěžovat přílišnými osobními detaily. Jelikož však cestu svého sebepřijetí, tak, jak fázi po fázi drtila moje ideály a utopické představy o sobě sama, považuji za jednu z mála oblastí života, kde jsem udělal skutečně velké – a řekl bych, že vzhledem k extrémním „vnitřním podmínkám“ jaksi exemplární – pokroky, rozepíšu se v následujících odstavcích o sobě a zejména své sexualitě, a to poměrně intimně a pro zájemce ryze o magicky praktické informace zcela nezáživně. Materiál byl zjednodušen, zkrácen, časově učiněn vágním a zcela cíleně nasměrován tak, aby byl skutečně převážně o mně a nemohl nepříjemně zkompromitovat žádnou z mých bývalých partnerek. Přesto předem varuji a citlivějším povahám a těm, které to potenciálně nebude zajímat, rovnou navrhuji [přeskočit ke konci], k obecnému souhrnu tohoto článku.(2)

Stalo se to v období pubertální nejistoty, v době, kdy jsem byl značně neoblíbený, bez šance na vztah, trpící různými (byť většinou mírnými a dodnes věřím, že spíše nezáměrnými) formami šikany, zmítaný extrémy, mezi kterými jsem „létal“, náboženskými systémy, které jsem studoval, vybíraje „ten pravý“, a ne příliš dlouho od doby, kdy jsme se poprvé začal zajímat o magii. Zamiloval jsem se do kluka. Byl to docela šok, až do té doby jsem nad svou sexualitou neuvažoval a jaksi přirozeně jsem se považoval za heterosexuála, byť na jisté náznaky „pochybností“ mám mlhavé vzpomínky už z časnějšího dětství. Navíc v zemi, kde jeden z nejpopulárnějších sexuologů existenci bisexuality popírá (3). Dnes (i když stále téměř bez fyzických zážitků s muži) už dokážu říct, že jsem někde na dvojce na Kinseyho škále, ještě lépe to onehdy definovala kamarádka slovy: „Ty nejsi bi, ty prostě při výběru partnerů tak nějak ignoruješ pohlaví.“ Že mě přitahují určité typy lidí více méně bez rozdílu pohlaví se mi podařilo strávit až někdy v devatenácti, a ještě i tehdy s tím nebylo úplně jednoduché žít – není divu, ve společnosti, kde většina běžných označení homosexuálů jsou zároveň obecnými nadávkami a kde projevy intimity mezi muži jsou považovány za výsostně nechutné, nemužné a kde je s touto orientací spojen dosti vyhraněný a zdaleka ne vždy pravdivý stereotyp. Nicméně bisexualita má svoje legitimní hnutí, je na světě poměrně rozšířená a v našem prostředí zcela legální. Myslím, že si mi jí porařilo zpracovat celkem bez problémů.

Mnohem větší výzvou bylo, když jsem, za pomoci výše již zmíněné kamarádky začal objevovat do té doby tvrdě potlačovanou a prakticky neznámou stránku své sexuality, a sice dominanci - a do jisté míry i sadismus. To jsem přeci nemohl být já... Dobrák od kosti, mouše bych neublížil, za sebou sérii něžných a krásných (a často dlouho téměř platonických) vztahů... Tohle se zdálo prostě příliš temné, možná až „zlé“. Lidé okolo mě, kteří mě do BDSM komunity v té době jako zvědavého mládence uvedli, ani netušili, jak hluboký vnitřní rozvrat to ve mně způsobilo. Do té doby zcela neakceptovaná orientace končila s projevy u příležitostných agresivních snů či nejasných představ. Že bych tyhle pocity měl jakkoliv jinak filtrovat – nebo, nedej bože, dát komukoliv jakkoliv najevo – mě nikdy ani ve snu nenapadlo. Přesto, pod vlivem velice přátelské atmosféry na srazech českého úchylstva, které mě dodnes mimochodem zná převážně pod mou původně velmi ryzí a idealisticky nevinnou pohanskou přezdívkou, jelikož jsem nestihl své přátele včas navyknout na nové označení, jsem začal s temnou stránkou své sexuality postupně pracovat. Tohle bylo něco jiného než „drobná preferenční překvapení“ z dospívání. Být dominantní do značné míry ovlivňuje celkové pojetí sexuality, partnerské vztahy a potažmo celý životní styl.

Ve chvíli, kdy jsem po úvodních experimentech jakž takž našel sám sebe, přijal to a přiznal si (dost možná celoživotní) výzvu, která přede mnou v tomto ohledu stojí (v určitém ohledu dodnes, být dobrým D/s partnerem se člověk nenaučí ze dne na den, ale „kupodivu“ ani ne z roku na rok...) přišel do mého života nejkrásnější, nejintenzivnější (a dnes už můžu říct že dosud jednoznačně nejdelší a nejvážnější) partnerský vztah mého života. I nyní se objevují témata k řešení, ale svou současnou intimitu odmítám jakkoliv „mediálně“ nabourávat, pointou příběhu je, že jsem po létech plných komplexů a popírání všeho možného uvnitř sebe neuvěřitelně šťastný a spokojeně žijící mladý muž.

Kdyby se mě někdo zeptal na univerzální recept na štěstí (4) , musel bych přiznat, že žádný spolehlivý neznám a dost možná ani nevěřím v jeho existenci. Ta nejbližší alternativa, co k němu znám, jsou tyto tři kroky sebepoznání a sebepřijetí:

  • Otevřít se a citlivě, bez výhrad naslouchat všemu, co plyne z vlastního nitra.
  • Prozkoumat to a poznat to, vyhnout se nahlížení skrze paniku, společenskou paranoiu a nechuť, ale i vlastním naučeným představám o tom, co je čisté a nečisté, mravné a nemravné, a dost možná i světlé a temné, dobré a zlé.
  • Obejmout to. Přijmou to bez studu, bez nenávisti, bez odporu – a hlavně, opět – bez výhrad. Teprve v této fázi s tím začít pracovat, směřovat a využít to nedestruktivně, neškodně a pokud možno pozitivně.
  • Zdánlivě banální proces, který je výtečným základem sebepojetí, sebejistoty a schopnosti milovat sebe i někoho druhého.

    Tento článek rozpoutal velice zajímavou diskuzi, byť většinou na individuální úrovni. Mnoho přátel a známých vyjádřilo námitky, přímý nesouhlas nebo dokonce určité odmítnutí tohoto textu jako smysluplné součásti mých stránek. Některé argumenty mě spíše popudily, ale mnohé rozhodně byly smysluplné a stály za to, abych na jejich základě učinil určité změny.

    Po delší rozvaze jsem se rozhodl zde původní text téměř beze změny nechat, ale doplňuji k němu důležité informace, které z původního textu nemusely nutně vyplynout a mohly vést k omylům a vyvozování nepřesných a nepravdivých závěrů.

    Důležité doplnění

  • Moje sexualita a sexuální orientace VŮBEC nesouvisí s mým náboženským vyznáním, s pohanstvím ani magií a magickou praxí. Přestože se tyto oblasti ve výjimečných případech mohou prolínat, primárně se jedná o zcela nezávislé a odlišné fenomény. Většina pohanů v ČR i ve světě stejně jako většina „běžné“ populace nepraktikuje BDSM ani jiné neobvyklé praktiky. Výskyt homosexuality a bisexuality mezi pohany a magiky není o nic vyšší, než v běžné populaci.
  • Relativně intimní, byť zobecněné detaily svého osobního rozvoje zde uvádím v rámci svého „učitelského komplexu“, tj. své vrozené tendence otevřeně a upřímně sdílet a předávat cokoliv, co může pomoci či prospět dalším osobám a v dobrém smyslu je ovlivnit. Cílem tohoto článku není šokovat, pohoršovat, ani jakkoliv očerňovat osoby a fenomény související s hlavním tématem stránek.
  • Moje sexualita není jediné ani ústřední téma mého života. Pokud se mě v mailu zeptáte na bylinky, budu se držet tématu a rozhodně vás nebudu obtěžovat rozebíráním témat, která nebudete chtít řešit. (Dále bych rád zdůraznil, že nespím v rakvi, nebojím se česneku, nežeru malý děti, nebiju lidi na potkání ani nic podobného a že jsem vlastně, vzato kolem a kolem, „úplně normální“...)
  • Tento článek zde není primárně proto, aby odradil/zastrašil mládež a flufíky od dalšího čtení a pronikání do magie a pohanství, ani od komunikace se mnou. Druhý účel nicméně plní na jedničku – od zveřejnění nové verze stránek mi zatím přišly téměř samé relevantní a inteligentní maily, na které byla radost odpovídat. Tímto zároveň čtenářům, kteří mi píší, ptají se a diskutují nad zmíněnými tématy, srdečně děkuji.
  • Ještě jedno malé doznání na konec. Pakliže nějaký názor považuji za skutečně prospěšný a ve společnosti důležitý, tak ho zde otevřeně podporuji a to bez přílišné snahy o neupřímnou objektivitu. Tyto stránky mají mimo jiné šířit poselství tolerance, plurality a porozumění jedinečnosti každé osoby. Protože každý muž a každá žena je hvězda. I pokud zrovna nezapadá do vašeho ideálu spořádaného občana či „bližního svého“.

    Eurik


    (1) Z jiného úhlu pohledu naopak v těch nejvhodnějších, kdy se jim nemůžeme vyhnout, ignorovat je a odsunout je a kdy je prostě musíme řešit, čímž jsme, volky nevolky, „dokopáni“ k určitému vývoji. [zpět]

    (2) Byli jste varováni. Nadále se za svou upřímnost, a předpokládám též určitou nepříjemnost následujícího čtení a výskyt nepříjemných překvapení, která text může skýtat, nebudu omlouvat. Berte tuto část jako osobní zpověď, kterou uvádím jako materiál k zamyšlení a možná i inspiraci k dalšímu vlastnímu vývoji čtenářů. [zpět]

    (3) Ano, je to Radim Uzel. Mimochodem, při vší úctě, pane doktore, bisexualita existuje, jsem toho živoucím (a ne jediným) důkazem. [zpět]

    (4) Někteří od toho mimochodem v mailech nebyli daleko... [zpět]