Rituály

Ať už se jedná o rituál primárně oslavný, rituál přechodový nebo rituál, jehož jádrem je magický akt s jasně vytyčeným cílem, magická práce vyžaduje (1) svůj čas a vynaložené úsilí. Jistě, několikrát za život se člověku podaří zcela intuitivní, impulsivní rituální / magický akt bez jakékoliv přípravy a plánování, který je přesto (a nebo právě proto) subjektivně úžasný a naplňující. Takové štěstí ale nebudete mít pokaždé a přiznejme si, chodit stále dokola objímat stromy, zpívat mantry či popěvky (2) může být příjemné, ale pravděpodobně nepříliš přínosné z hlediska dalšího rozvoje.

I pohanské kolo roku by mělo být pro pohana buď spirálou jdoucí vzhůru a nebo by se mělo kutálet vpřed, ne se pořád otáčet na stejném místě. Rituály jsou od toho, aby každý rok byl hraný nový mýtus, aby došlo k širšímu a hlubšímu pochopení a procítění sezónních principů, aby byl v prováděné praxi nový prvek nebo rozměr, kterého jsme ještě před rokem nebyli schopni. (3)

Většina rituálů by proto měla být důkladně připravena a naplánována. Pokud vám připadá těžké naučit se text rituálu nazpaměť (4) , uvědomte si, že přečíst daná slova z papíru není (ani vzdáleně) skutečným provedením rituálu. Než se do samotného aktu pustíte, měla by znalost textu jako slov na papíře být až tím nejmenším problémem. Za každou vyřčenou větou byste měli mít v duchu obraz, jakousi ozvěnu jejího hlubšího smyslu a principu. Co možná nejlépe chápat (5) , ale přinejmenším velice dobře cítit (6) , proč je v rituálu přítomna, jaký smysl má její vyřčení, kam směřuje a koho nebo co oslovuje. (7) Rituál přečtený z knihy bez pochopení a procítění hlubších významů jsou jen prázdná slova, nic než přeříkávání, jen o málo víc, pokud vůbec, mocnější než recitace poezie. Kdyby takový rituál byl v jazyce, kterému vůbec nerozumíte, mohlo by vám to v zásadě být skoro jedno.

Teprve když ve slově slunce cítíte jeho žár, ve slově země jistotu, oporu a to, jak chladně a pevně svírá kořeny všeho na zemi, když slova ve vaší mysli přestanou být jen slovy, ale stanou se obrazy s živými významy, stává se téměř jakýkoliv text rituálem, a potenciálně magickým aktem. Rituál je vlastně sled stavů mysli a vnitřních obrazů, které pouze vyjadřujete slovy. Jestliže znáte tyto obrazy a významy a jejich smysl a cíl, stává se zapamatování textu pouhou formalitou, banální záležitostí, kde není nejmenším problémem improvizovat. (8)

Výjimku mohou tvořit některé rituály ceremoniální (evokační) magie, kde jsou některé části zaříkání přítomné hlavně proto, aby působily na volané entity, spíše než na aktéra samotného. Jak mě správně upozornil Cody, jestliže máte během rituálu pronést delší, případně cizojazyčný text (mýtus, tradiční evokaci atp.), není samozřejmě nic špatného na tom jej prostě přečíst, zejména, je-li pečlivě, rituálně zapsaný v magické knize / deníku a máte-li jej předem nastudovaný. Mě tady jde spíše o pochopení rozdílu mezi nemasným neslaným přečtením celého rituálu z cáru vytištěného papíru a důkladně, uvědoměle provedeným rituálem.

U pohanských rituálů je důležité spojit se s ročním obdobím, ve kterém se rituál odehrává; proto se doporučuje dělat rituály v přírodě nebo se alespoň ten den jít pořádně projít ven. Podívat se, jak vypadají rostliny, co dělají zvířata, slunce, měsíc, hvězdy... Pak bývá dobré nastudovat mytologii, která se k tomuto období váže, zejména mytologii kultury nebo tradice, jíž praktikujete nebo do níž chcete rituál stylizovat. I v případě improvizovaného studia (Wikipedia, Google) se vyplatí vyhradit si na tuto fázi nejméně tři dny (pokud mytologii jinak už dobře znáte) nebo nejméně týden či dva, pokud v daném mytologickém systému nejste až tak „doma.“ Když už víte, co se děje s přírodou a jak to bývá znázorňováno mytologicky, zbývá se na to nějak připravit, nějak se s tím časem a rituálem propojit. Mně, jelikož rád vařím, se osvědčila třeba příprava sezónního rituálního pokrmu, případně chleba s korespondencemi, které daný svátek má, ale lze udělat i jinak, zcela po svém. Na jaře uklidit a jít něco zasadit do zahrádky, o Beltine se jít vášnivě pomilovat s partnerem (partnerkou) do polí či na mez, o Lughnasadu či Mabonu něco sklidit, o Samhainu se jít projít na hřbitov, o Yule si po procházce venku na mrazu třeba udělat černou hodinku (zcela bez použití elektřiny, v době, kdy umělá svítidla bereme jako věc úplně automatickou je to poměrně efektivní paralelou mytologické „smrti“ slunce). Jistě vás napadnou i příklady vlastní, mnoho inspirace skýtají lidové zvyky v daném období.

Taková činnost, zejména, je-li prováděna účelově a vědomě, v plně bdělém stavu soustředěném na činnost samu, vytrženém z každodennosti a všedních úkolů a myšlenek, je pak sama o sobě cennou zkušeností. Často nemálo intenzivní a důležitá, než samotný rituál.

Eurik


(1) Jako ostatně každá PRÁCE, to slovo zde není použito náhodně. [zpět]

(2) Často se užívá anglické slovo chant [čant] a skloňuje se poněkud drasticky zcela libovolně podle české gramatiky jako podstatné jméno v mužském rodě. Chant, chantu, chantem, už jsem se setkal i s patvarem chantovat (sloveso), ale to se mi, přiznám se, hrůzou zježily chloupky na zátylku... [zpět]

(3) Náboženský (tj. i pohanský) rituál je v jistém smyslu divadlem pro bohy, kde ze sebe dáváme co nejvíc a bohům (potažmo sobě) ukazujeme a dokazujeme, kam až jsme se na cestě k nim dostali. (Pozor, tento komentář je poněkud vytržený z kontextu a je to jen z mnoha rovin a možných pojetí rituálu, nikoliv pokus o jeho definici.)[zpět]

(4) Nebojte se, nejste v tom sami... [zpět]

(5) U primárně magických rituálů. [zpět]

(6) U náboženských a oslavných rituálů, u nichž bývá smyslem procítit nějakou energii, princip či fenomén a naladit se na ně. [zpět]

(7) Psychologizující výmluva, že oslovujete především vaše nitro absolutně není relevantní. Mluvíte k bohům nebo principům, které nejsou běžnou vědomou součástí vašeho nitra a právě proto s nimi pracujete formou rituálu a právě proto musíte vědět, jaký princip a fenomén oslovujete, byť nakrásně skutečně dřímá ve vašem nitru. (Zjednodušeně řečeno, abyste ho probudili, musíte se do něj trefit, a ne střílet slova všude kolem...)[zpět]

(8) Je ovšem veliký rozdíl mezi improvizací z nouze, tedy když skutečně zapomenete text (průběh) rituálu, nebo něco nezvládnete, a skutečnou improvizací, které je jen aktuální změnou k lepšímu v rámci vzorce, který celou dobu držíte v mysli a kterou děláte prostě proto, že si to v dané fázi můžete bez obav dovolit.[zpět]