Rituální pomůcky

Základní čtyři nástroje mága:

Meč / dýka

Většinou přiřazovaná živlu ohně, mj. díky oblíbenosti Crowleyho Tarotu, kde jsou meče vzdušné, bývá však jejich korespondence často prohozená s holemi. Základní magická zbraň, jako univerzální magický nástroj a v pohanství bývá většinou ze železa, ale v ceremoniální magii se používají různé dýky dle účelu rituálu a patřičné korespondence.

Existují různé nože a dýky speciálních tvarů a účelů, příkladem mohou být wiccanská rituální dýka athame s černou rukojetí určená pro rituální účely a nožík boline s bílou rukojetí používaný pro sběr bylin a jiné praktické účely.

Hůl / Hůlka

Hole přísluší živlu vzduchu (dle výše zmíněné alternativy živlu ohně). Mohou být z různých materiálů, v pohanských směrech je nejčastější prostě dřevo, ve vysoké magii se pak používají různé duté hůlky např. z bezu nebo bodláku, plněné fluidickými kondenzátory nebo jiným materiálem požadovaných vlastností (korespondencí). Délka je variabilní od na dlaň dlouhých hůlek přes zhruba na loket dlouhých nástrojů (většina) až po masivní hole přesahující výšku postavy.

I podoby hůlek jsou různé v různých kulturách a podle způsobu využití, příkladem může být germánská runová hůlka gandr nebo různé šamanské hole zdobené kožkami a pírky.

Pohár / číše

Živlově náležící vodě, v pohanství často symbolizující bohyni, plodnost a ženský princip. Může mít mnoho podob, od tradičních číší typických pro ceremoniální magii až po kravské rohy oblíbené mezi pohany. Obvykle v něm najdete kvalitní víno nebo medovinu, vzácněji nealkoholické nápoje nebo naopak něco ostřejšího. V čarodějnictví a Wicce symboliku vody, lůna pramene života přejímá částečně kotlík, v druidství zase studna nebo pramen, které jsou opět často nahrazeny číší nebo miskou tam, kde není přirozený vodní zdroj.

Pantakl / Disk

Zastupuje živel země. Jedná se o hliněný, kamenný, keramický, dřevěný nebo kovový disk ležící na oltáři, symbolika a detaily se liší směr od směru, někdy na něm bývá pouze pentagram, někdy více symbolů. V čarodějnictví a pohanství pantakl často nahrazuje kámen nebo kameny, kterážto varianta (konkrétně těžký černý pazourek) se mi pro účely uzemňování a napojení se na živel země velice dobře osvědčila.

Co ještě bývá na oltáři

Kadidelnice

Slouží k vykuřování, což je důležitá součást jak sezónních pohanských rituálů, tak magické praxe. Zejména v démonologii a ceremoniální magii používající hojně astrologické korespondence, kde se používají kuřidla používají hojně a mají zcela nezastupitelnou roli, je nezbytnou pomůckou.

Čarodějnice je často nahrazují vonnými tyčinkami, ale léta praxe mi ukázala, že je to poměrně chabá náhražka. Vlastnoručně namíchané kadidlo s požadovanými vlastnostmi nasypané na rozžhavené uhlíky nebo alespoň uhlík (prodávají se i samozápalné nebo na plotně rozžhavitelné kokosové uhlíky) je mnohem uspokojivější, vydává intenzivnější kouř a třeba pro evokační účely je tyčinkami naprosto nenahraditelné. Kouř kadidelnice může mít buď očistné (zapuzující) účinky, nebo navozovat atmosféru, případně i specifický, požadovaný duševní stav. Může sloužit k materializaci vyvolaných entit při evokacích v ceremoniální magii.

Jako nástroj má korespondenci vzdušnou, i když výsledná korespondence spíše záleží na to, co na ní pálíte (existují jak planetární, tak živlová kuřidla).

Sůl

Sůl se používá ke svěcení vody.

(Svěcená) Voda

V misce, smíšením se solí a požehnáním, které se liší tradici od tradice, se posvěcuje a nadále využívá na očišťování osob, rituálních nástrojů i prostoru a žehnání. Pověra nebo představa, že svěcená voda musí pocházet z kostela, a že jí tam čarodějnice chodily krást (narazil jsem na ní kupodivu opakovaně), je stejně absurdní, jako pověra o míchání krve panen do židovských macesů. Posvěcení vody je jednoduchý akt, který i začátečník zvládne sám.

Zvonek / Gong

Pročišťuje prostředí, zapuzuje a jeho zazvoněním lze ukončit velkou část praktik (třeba odzvonit konec meditace).

Olej

Na pomazávání a žehnání, často se používá stolní olej s přidanými aromatickými oleji dle požadovaných korespondencí.

Svíčky

Krom praktického účelu osvětlení kruhu bývají použity barevné svíčky specifických korespondencí a symbolik, případně pro magické účely upravené svíce (posvěcené, s různými znaky, nápisy a jinými úpravami).

Rituální roucho

Rituály můžete praktikovat v zásadě ve třech různých oděvech. V běžném oblečení, což je nejjednodušší alternativa, ale někdy může člověka poněkud vyvést z koncentrace a zejména u pohanských směrů, které jinak překypují starou symbolikou a nástroji, působí podivně. U některých aktů ceremoniální magie je to dokonce téměř "zločin" proti tradici, barva roucha v některých rituálech hraje kvůli korespondencím docela důležitou roli. (Lze to řešit univerzálním bílým rouchem a vhodně barevnou stuhou místo opasku...)

Tím se dostáváme k druhé variantě, a sice magickému rouchu. To může být prakticky cokoliv, co běžně nenosíte. Na magii je dobrého něco bílého nebo celá sada barevných rouch, na pohanské rituály a oslavy naopak černé nebo velmi tmavé roucho. Ono prodírat se něčím světlým křáčím, přitahovat mušky a komáry a pak si to ještě navrch polít červeným vínem, to není žádný med. Pohan holt musí myslet prakticky a počítat s tím, že by se v rituálním oděvu měl moci bez větších výčitek svědomí být schopný třeba i vyválet na zemi.

Poslední variantou je potom roucho tzv. nebeské, neboli nic. Musím říct, že v minulosti byla nahota můj celkem oblíbený rituální „ohoz“. Je to totiž jednoduché, praktické a vzbuzuje to pocit neopakovatelné rituální intimity, která je jaksi typická pro eklektické čarodějnické rituály. Jelikož jsem se od čarodějnictví posunul spíše k pohanství a často praktikuji venku nebo dělám poloveřejné rituály s širokou škálou pozvaných osob, přestala mi nahota připadat praktická, ba zdá se mi dnes přímo pro většinu příležitostí přežitá a nepraktická. Nic proti ní, ba vzdávám hold těm krásným vzpomínkám. Kdos nebyl (nebo nejsi) puberťák, hoď po mě kamenem... A s těmi, kterých se to týká, se můžeme zasmát: „Show it to the neighbours, let them see, let them see...“ :) Ale dnes si raději k všednímu oblečení připojím nějaký prvek, který běžně nenosím, což mi pomůže dostat se do nevšední nálady, a více už nepotřebuji. Adekvátně teplé pohodlné oblečení preferuji v rámci vrozeného pragmatiasmu a železné pohanské logiky - pochybuji, že by naši předci ohrožovali kvůli běžné oslavě své zdraví.

Ostatní

V kruhu pak, samozřejmě v závislosti na praktikované tradici a účelu rituálu, můžeme najít spoustu dalších nástrojů a pomůcek, například koště (rituální očista místa), provázky (použití a symbolika se různí), sošky nebo obrázky vzývaných bohů či invokovaných entit, v případě démonologie planetární tabulky, signatury a symboly entit, se kterými se v daném rituálu pracuje, a další pomůcky. Často též rituální pokrm a nápoj, sloužící jako obětiny a k uzemnění se po magické práci. Vzhledem k různým symbolikám občas zabloudí na oltář i poměrně kuriózní pomůcky, jako např. důtky v tradiční Wicce, nebo dokonce celá nahá dívka v případě satanské mše, když už jsme se tedy dotkli erotiky.

Už jen drobná připomínka na závěr. Nezapomeňte vzít s sebou do kruhu ani praktické, zcela nerituální předměty. Mít kruh plný svíček a pak si vzpomenout, že je nemáte čím zapálit docela naštve - osobně kvůli neutrální vůni preferuji zapalovač, je to dokonce ekologicky i rituálně čistější než zápalky (bez síry, fosforu a dalších chemikálií). Má-li během rituálu být provedena meditace nebo jiný úkol v sedě, pak, zejména, bude-li rituál venku nebo na tvrdé, chladné podlaze neuškodí mít s sebou podušky nebo deku. Další zcela zásadní a často opomíjený rituální nástroj je vývrtka na víno, případně otvírák na pivo. Nůž, talířky nebo příbory na rituální pokrm, pokud to není bochník chleba, který se dá trhat a jíst ve stoje, také neuškodí. Pamatuji ostatně rituály, kdy by se v kruhu bývala byla hodila i lékarnička s náplastí, a to kvůli neustávajícím drobným úrazům s neztupenými rituálními nástroji, kterážto úchylka mě ostatně provází dodnes...

Eurik