Kdo jsem?

Psaní o sobě samém byla už u předchozích verzí jedna z nejtěžších věcí vůbec. Pokud jste četli úvodník, pochopíte asi, proč je to tentokrát ještě těžší. Nevím, jak začít, jak tomu dát hlavu a patu, ani co všechno by asi tak mohlo zvědavé čtenáře zajímat a co už je bude spíš nudit a obtěžovat.

Začít bych asi měl tím, že jsem člověk. Je to zároveň výkřik radosti; jsem živý a šťastný mladý muž, který žije naplno a beze strachu a vyznání. Zpověď z nedokonalosti. Z neustálého vývoje a proměnlivosti. Mám svoje slabiny a chyby. Jsem, jako každá bytost na této planetě, unikátní a výjimečný, a zároveň, jako naprosto drtivá většina z nich, úplně obyčejný. Mám všední starosti a běžné lidské nešvary, jako zapomnětlivost a lenost.

Co se těch obyčejných, čímž v žádném případě nemyslím nedůležitých, životních funkcí týče, jsem student pedagogiky volného času na Technické univerzitě v Liberci, lektor anglického jazyka a příležitostný překladatel a tlumočník, partner úžasné partnerky, syn poněkud šílené a v současné době již rozpadlé, ale přesto úžasné a milované rodiny.

Jsem – ve vhodných podmínkách – upovídaný, téměř „verbální exhibicionista“, a hedónista na slovo vzatý. Mám rád veselé lidi, mládež a děti, krásné lidi a komunikaci a mezilidskou interakci všeho druhu. Rád vychutnávám dobré jídlo mnoha druhů a zemí, dobré pití, krom alkoholu (víno, pivo, koňak, whisky) hlavně kvalitní čaj a kávu, dýmky a vodní dýmky, dobré knihy, umění, krom hudby a malířského impresionismu zejména zdařilé fotografie, erotiku a obecně věci s nábojem, jiskrou a úrovněmi, které nejsou na první pohled vidět.

Když už jsme u těch lásek a nenávistí, mezi moje oblíbené autory beletrie patří Neil Gaiman, Terry Pratchett, Paulo Coelho, Ray Bradbury, Douglas Adams a J. K. Rowling, což se ani trochu nestydím přiznat. Mám rád velice široké spektrum hudby, krom klasického rocku, francouzských chansonů a známých hudebníků současné doby (pop, rock, metal i punk) patří k mým oblíbeným třeba Sick Puppies, Harry and The Potters, Amy Diamond, Alizeé a Damh the Bard. Rád poslouchám taky soundtracky ke svým oblíbeným filmům (původní Wicker Man, Donnie Darko, Matrix, Shrek, Parent Trap aj.)

Pokud jsem ještě stále neukojil vaši zvědavost, můžeme přejít do poněkud více osobní úrovně. Jsem magik, věčně zvědavý experimentátor a pohan, druid, s dřívější čarodějnickou praxí a stále živým zájmem o čarodějnictví a hnutí wicca. Momentálně postupně sbírám informace o chaosmagii, démonologii a germánské mytologii, které mě po několika rituálních zážitcích velice hluboce zasáhla a oslovila. Ostatně, symboly v záhlaví stránek jsou Valknut, neboli Ódinův uzel, severský symbol vůdce panteonu, vládce magie a dárce run, boha Ódina, a kladivo Mjolnir, zbraň Ódinova syna Thora, boha hromovládce a neohroženého válečníka. Je toho hodně co se učit a ve všech těchto momentálně nejzajímavějších oborech jsem v podstatě na začátku, ve své oblíbené roli věčného studenta.

Co se dalších pohanských aktivit týče, jsem vděčným účastníkem, čestným dinosaurem a několikrát i spolupořadatelem BMWC. Po delším období neformálního vedení čarodějnické skupiny, známé jako Liberecký coven, které skončilo v létě 2006, jsem se od čarodějnictví postupně odklonil a momentálně se krom magie věnuji hlavně druidství a studiu mytologie pod záštitou ADF.

Považuji za důležitou otevřenost a informovanost o sexualitě a sám se jí ani trochu nevyhýbám. Jsem bisexuál. Důležitým prvkem mého života je BDSM, jsem praktikující dominant a v tzv. powerplay (konsensuální interakci dominantní a submisivní osoby) nacházím rozkoš, velké a hluboké uspokojení a potěšení částečně i duševní naplnění a seberealizaci. Role dominanta mě motivuje a žene vpřed, a i když se snažím „úchylné“ praktiky do zbytku svého života příliš nemíchat, můj život je jí od doby, kdy jsem ji poprvé zaujal, v mnohém odlišný a moje myšlení tímto ovlivněné.

Víc už o sobě sám napsat nedokážu, a možná ani nechci... Nechcete náhodou, vy, co mě znáte, napsat, kým vlastně jsem? Kdyby každý, kdo se se mnou setkal a kdo si přečte tyhle stránky, napsal byť i jen jedinou větu, bude to velmi záhy opravdu zajímavá kompilace... Tak přemýšlejte – a pište! Rád to tady zveřejním s tímto, nebo možná i místo tohoto článku!

Na výzvu jako první zareagovala Amira, tímto jí děkuji a uvádím její článek.

Amira:

Eurik. Má bezpočet báječných vlastností. Mám ho moc ráda. Znám ho. Řeknu, jak je nepřekonatelně skvělý.

Pak jsem dvě hodiny seděla nad prázdnou obrazovkou. Následující text bude spíše než dlouhou analytickou esejí výtahem momentů, které jsou z mého soukromého pohledu důležité k nastínění Eurika jako člověka. Nakonec mi to došlo. Jsme přátelé, protože oba trpíme na hromadu špatných vlastností, které jsou vzájemně na první, druhý a třetí pohled neslučitelné...

Jen si představte vysokého, charismatického flegmatika a chaotickou hysterku...to zkrátka není ideální kombinace a vlastně mě dost překvapuje, že přes můj veškerý odpor a sabotáž Eurik probojoval do kruhu mých nejblišších přátel. Zpětně to oceňuji, protože tehdy jsem ještě netušila, jak těžké bude se sejít, až budeme bydlet v jednom městě.

Eurik je takové tvrdší rameno, na kterém si občas popláču. Umí naslouchat, ale z typicky ženských projevů je občas roztomile nervózní. Kdysi dávno jsem si takhle vylévala srdce a Petr ještě s jedním báječným kamarádem mě oba skoro půl hodiny pozorovali, strnule seděli a mlčeli. Nakonec jsem se napřímila, řekla jsem, že když už tam jsou, mají mi podat kapesníček, obejmout mě a říct, že to bude dobrý. No a Eurik se na mě nešťastně podíval a řekl: "víš, když já si ale nemyslím, že to bude dobrý..." a to je celý on.

Eurik mě vyslechne, i když třeba telefonuju a telefonuju dlouho a on přeci dlouhé telefonní hovory nesnáší. Přesto to pro mě udělá (i když léty už jsem se poučila a po pár minutách obvykle ucítím to mlčenlivé znechucení a tak se snažím se do tohoto bodu nedostávat).

Nehádáme se. Nikdy. Pohádali jsme se jen jednou a upřímně rozzuřit ho z jeho tradičního klidného stavu mi dalo přádně zabrat. Jsme vlecí požitkáři. Dobré a hlavně kvalitní jídlo/pití se bez nás neobejde. Eurik má oproti mě výhodu, že není zbrklý a unáhlený v názorech na lidi. V tomto ohledu je velmi střídmý, zdvořilý a taktní. Tohle na něm obdivuji a taky mu to trošku závidím. Dodává mu to důvěryhodnost a respekt.

Respekt a Eurik k sobě patří stejně jako Eurik a dýmka napěchovaná tabákem. Respektuje druhé, neumí být patolízalem ani ohýbat záda. Nerad se nechává omezovat.

Jeho silný flagmatismus občas způsobuje, že nerozebírá a nepromýšlí všechno své konání.

Kontakty:

Krom knihy návštěv jsem k zastižení: na mailu eurik@email.cz, na jabberu eurik@jabber.cz (přes ICQ nekomunikuji) a osobně většinu času v Liberci. Nabídku schůzky ve skvělé čajovně U kamenný želvy odmítnu jen málokdy.

Eurik