Kudy cesta nevede

Stává se, že mi píší lidé z toho či onoho důvodu zoufalí, v depresi, a nespokojení se svým životem. Čekají, nebo spíš v koutku duše doufají, že jim poradím kouzlo, které dá danou situaci, nebo ideálně hned celý jejich život do pořádku.

Z mých odpovědí bývají často velice rozčarovaní a zklamaní; univerzální recept na šťastný život, který by šel vtěsnat do jednoho mailu, neexistuje, a už vůbec ne takový, který by byl proveditelný pomocí „instantního“ (odříkat a jít) kouzla.

Životní pravdy a lekce si každý musí získat sám. Zkušenost je prakticky nepřenosná. Faktem zůstává, že praktikování magie není odpovědí na zpackaný život, že není (a nebo alespoň nemá být) únikem z reality a už vůbec ne zbavením se vlastní zodpovědnosti ve stylu „teď už na tom pracuje moje kouzlo tak si jdu hodit dvacet...“

Člověk, který své neštěstí celý život sváděl na ostatní, na svět, náhody, zkrátka na kohokoliv a cokoliv, co bylo zrovna po ruce, může na začátku magické praxe hodit své neúspěchy na selhání kouzla, špatný zdroj kouzla, nevhodnou astrologickou konstelaci nebo i na magii samotnou. Fakt, že jedním ze základních předpokladů „zdravé“ magické praxe je plné převzetí vlastní odpovědnosti jak za své magické činy tak za celý svůj magií ovlivněný život, takovému člověku prostě unikne, nebo si namluví, že ho chápe, a následně toto pochopení nějakým vnitřním úskokem obejde.

Podobně někdo, kdo celý život uniká z (domnělé) šedi a nudy vlastní existence do her a různých druhů fikce, jen těžko udrží kontakt s realitou. Uvidí v magii, co v ní vidět chce, a realitě se vzdálí – možná i na míle. Bude žít v paranoidním konstruktu mohutných magických bitev černých a bílých mágů a lidí, kteří po něm jdou, kteří ho nenávidí, kteří jsou magicky nesmírně mocní a zkušení a nemají v jednom kuse nic lepšího na práci, než jim pomocí zaklínadel ničit život. Přestože spousta lidí „kolem“ magie je dost odtržená od každodenního života a běžného sociálního okolí, je to spíše nezdravým a nevhodným vedlejším efektem než nutným průvodním jevem studia magie.

Magii by podle mě ideálně měli provozovat jen ti, co žijí naplno, jsou si svým životem jistí, jsou zodpovědní a nemají paranoidní představy o zdrojích svých problémů a také nemají problémy s odlišením fikce a reality, případně alespoň subjektivity a objektivity vnímání nějakého děje či fenoménu. Takovým lidem bude magie nástrojem rozšíření obzorů a růstu a dost možná jim přinese i nějaké praktické výhody. Lidé, kteří magii zapletou do svého životního kolotoče strachu, nedůvěry a negativních předpokladů, se – s odpuštěním – akorát dostanou do ještě větších sraček.

Magie NENÍ snadné a rychlé řešení životních krizí a problémů, na které kdokoliv může bez přípravy sáhnout, kdykoliv se mu zamane. Magie je věc zkušenosti, prožitků a experimentů. Nikdo ji nezačne dělat hned naplno a bezchybně, a použít jí proto jako nouzové řešení je asi jako číst požární bezpečnostní pravidla až po tom, co ve vašem domě začalo hořet.

Eurik