Definice a pojetí magie

Intuitivní „definice“ magie

Asi nejprimitivnější pojetí magie, na druhou stranu, jelikož magie není vědecký obor, nikdo nemůže přijít a říct „je to tak a tak, funguje to proto a proto na základě těch a těch neměnných zákonů,“ je základem a nebo součástí prakticky jakéhokoliv chápání magie. Vnímání magie podobně jako vnímání techniky funguje u většiny lidí na principu „černých skříněk.“ Podle pokročilosti a šíře znalostí dokážeme něco vysvětlit více či méně dopodrobna, ale dříve nebo později se drtivá většina z nás dostane na úroveň „tohle dělá to a to, ale nevím jak.“ (1)

Jelikož úspěšnost zamýšleného magického aktu záleží do značné míry na víře a odhodlání aktéra, lze při dostatečné autosugesci a sebedůvěře relativně úspěšně praktikovat i zcela primitivní formy magie – například sympatetickou magii (založenou na podobnosti), která se v různých obměnách provádí už od pravěku. Například nakreslit, představit si nebo sehrát jako divadlo to, čeho chceme dosáhnout (ať už je to úspěšný lov mamuta nebo nový počítač). Zde ovšem vždy platí, že nikdy nepřesáhneme sami sebe; co se podvědomě bojíme udělat nebo získat, za čím naplno nejdeme a co neprovádíme s plným odhodláním, to se odrazí i na magickém aktu a jeho výsledku. Přísně vzato se takový akt stává jen pojistkou a podpořením odvahy a sebedůvěry, v zásadě vůbec nezmění běh událostí, jak by se odehrál bez provedení magie.

Energetické pojetí magie

„Existují síly a energie, vědou nepopsané, jako aura, čakry a meridiány, ale i energie ve vesmíru a mezi různými úrovněmi. Tyto energie lze proměňovat jednu v druhou, různě s nimi manipulovat a používat je k dosažení vlastní vůle.“

Toto pojetí patří mezi nejrozšířenější. Přestože samotný pojem „energie“ je poměrně vágní, zejména, vystoupíme-li ze světa přísně vědecké fyziky, přestože spektrum prozkoumaných energií a jejich frekvencí je široké a o existenci jiných druhů energie nejsou absolutně žádné důkazy, velká část lidstva (2) má tendenci v různých obměnách věřit v magickou energii, pránu, čchi, auru, Sílu nebo podobnou věc, která prostupuje živými tvory a celým vesmírem, je jeho součástí a ovlivňuje nebo dokonce předurčuje dění v něm. Energetické pojetí magie také často předpokládá, že různé symboly, znaky a předměty ovlivňují a usměrňují tyto energie a při jeho praktikování hrají velkou roli magické korespondence. (3)

Víra ve více světů či úrovní

„To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole.“

Tato citace ze smaragdové desky, vyjadřuje spojení materiálního a duchovního světa a existující vztah mezi mikrokosmem a makrokosmem. Velká část systémů věří v různé roviny nebo světy a různě k nim přistupuje. kabala má sefiroty na stromě života, Ásatrú má devět světů, křesťanství má nebe a peklo... Mnohé americké New Age čarodějnice mají sféry tančících krásných víl a malých usměvavých skřítků, čeští pohani zase nezřídka mystickou sféru deliria chmelens. (4) Mnohá kouzla jsou proto založená právě na víře v existenci jiných úrovní, světů či sfér, na které se lze pomocí specifických postupů (symbolů, činů, formulí) napojit, něco tam zjistit, změnit tam něco, co se promítne do našeho světa, nebo odtamtud něco v lepším případě povolat, v horším případě nekontrolovaně vypustit. Na tomto pojetí stojí démonologie, velká část ceremoniální magie, většina moderních přístupů ke kabale, ale i některá pojetí alchymie a dalších systémů.

Osobně mám (krom spíše bezvýznamných zkušeností s planetárními sférami a ryze experimentálními zážitky s kabalistickým stromem života) jediné intenzivní zážitky z „dolního světa“, šamanské roviny, kde (mimo jiné) přebývají totemová zvířata. Tyto zážitky jsou pro mě natolik hluboké a intenzivní, že si existenci těchto sfér vůbec netroufám zpochybňovat, i když nevylučuji ani možnost jejich existence pouze v solipsistickém smyslu. (5)

Psychologické pojetí magie

„Všechna magie, co děláš, se odehrává jen ve tvé hlavě.“

Toto poněkud skeptické, nicméně plně validní a poměrně rozšířené pojetí magie je často ovlivněné psychoanalýzou (S. Freud, C. G. Jung) a dalšími psychologickými směry. Magii chápe v tom smyslu, že magické akty, které provádíme, nemění přímo objektivní realitu, pouze mění naše duševní naladění, myšlenky, postoje a pocity. Na základě těchto změn uvnitř se pak další změny projeví navenek. Z vlastní zkušenosti bych takto pojaté akty přirovnal k otevírání dvířek. Cílová možnost (zaměstnání, vztah, vlastnictví té či oné věci, znalost nějaké informace nebo požadovaný prožitek) v okolí už dávno existuje, ale člověk jí z nějakého důvodu není úplně otevřený, není na ní „naladěný“. Prostě ji nevidí nebo neslyší nebo nedokáže přijmout. Po provedení rituálu, který není ničím jiným, než otevřením dvířek (uvnitř v mysli) tím správným směrem, prostě z podvědomí konečně vyplynou ty správné impulsy, aktér má „najednou“ štěstí a „náhodou“ se mu naskytne kýžená možnost nebo její alternativa. Jsou lidé, kteří psychologické pojetí magie chápou úplně jinak; principem zůstává přímé nepůsobení magie na realitu, detailní pojetí je skutečně individuální a vychází z paradigmatu, ve kterém se dotyčný myšlenkově pohybuje (a může se tedy lišit natolik, nakolik se liší lidé a jejich pojetí světa jako takového).

Postmoderní solipsistické pojetí magie

„VŠECHNO se děje jen v tvojí hlavě.“

Postmoderna zpochybňuje až popírá existenci (nebo přinejmenším dokazatelnost) objektivní reality. Solipsismus je pak jakousi extrémní variantou této teze, která nepřipouští existenci ničeho jiného, než vlastní mysli (striktně vzato tak popírá i existenci ostatních lidí, jednou z variant dokonce je, že život je „jenom“ sen a všechno a všechny kolem sebe pouze „sníme“). Z tohoto pohledu je tedy úplně jedno, jestli je magie energie měnící svět, jestli mění něco jen v hlavě, protože celý svět je v naší mysli a co změníme v naší mysli se změní v našem světě. Magie je nástrojem, jak změnit realitu, a je úplně jedno, jak ji vnímáme.

Jestliže vlastní realitu chápeme trochu jako „Matrix“, který si sami programujeme, magie bude určitou formou „hackingu,“ který náš Matrix poupraví k našemu vlastnímu obrazu. Tenhle koncept je pro mě osobně poněkud složitý na hlubší pochopení, jelikož mi do něj příliš nezapadá individualita a svobodná vůle lidí kolem, a s jeho radikálními formami se neztotožňuji. Nikdy jsem nebyl příliš vědecky založený a složitější konstrukty (teorie relativity a výsledné paradoxy, různé výklady vesmíru jako například teorie strun apod.) pro mě zůstávají mystériem, kterým se obvykle jen velice nerad zabývám, když jsem plně při smyslech. (6)

Individuální pojetí

„No já si myslím tohle, ale teď zrovna to cítím spíš tak, ale nepopírám, že by to mohlo být takhle...“

Většina finálních individuálních postojů k magii je nějakým způsobem osobitá a vybočuje z těchto škatulek. Jednotlivé přístupy se nemusí vždy vylučovat a naopak se mohou do značné míry prolínat. Někteří lidé více inklinují k jednomu z popsaných způsobů, ale jiné nepopírají, u jiných je názor syntézou více uvedených pojetí. Někteří mají úplně jiná, zcela osobitá vysvětlení a teorie. Někteří (jako já) připouštějí postmoderní možnost, že realita není až tak pevně daná, reálná a objektivní, jak by si někteří přáli (a jak se jiní obávají), a tím získávají svobodu s mírným skepticismem používat bez větších problémů nebo výčitek kterékoliv z vysvětlení podle aktuální potřeby. A tak přestože je mi pocitově blízké spíše energetické pojetí magie, ale racionálně mám tendenci spíše k psychologizujícím směrům, nedělám si s tím až takové vrásky a oklikou se vracím k prvnímu, nejprimitivnějšímu pojetí – „vždyť je to do důsledku fuk, jak to funguje, hlavně že to funguje, ne?!“

Důležitá poznámka na závěr: Toto je můj osobní pokus o souhrn možných pojetí a osobního vnímání magie. Obecně uznávané koncepty magie jsou démonologický, energetický, mentální a informační koncept, více o tom v doporučené literatuře, např. J. Veselý.

Eurik


(1) Pro někoho je černá skříňka celý počítač, někdo ví, že počítač má mateřskou desku, procesor, hard disk, grafickou a zvukovou kartu a další součástky, někdo dokáže popsat i jednotlivé části těchto komponent, ale pro mě například procesor počítače je černá skříňka – je to srdce počítače, ovlivňuje jeho výkon, nějakým způsobem zpracovává impulsy a mezery mezi nimi (jedničky a nuly) jako operace a data. Ale jak přesně to dělá? … a to je přesně princip chápání formou „černá skříňka“. [zpět]

(2) Dle nedávno provedených statistických výzkumů je průměrný Brit sice protestant (Anglikán), nicméně věří v reinkarnaci, má nábytek zařízený podle Feng-Suej, cvičí jógu, čte horoskopy v časopisech, má doma nejméně jednu knihu o Buddhismu a meditacích. Nade dveřmi podkovu pro štěstí, na krku symbol štěstí prakticky libovolného náboženství, kultury nebo kultu (často ani neví, které konkrétně). Přibližně třikrát v životě byl u kartářky nebo jiného věštce, zhruba jednou ročně se obrátí na léčitele, homeopata nebo maséra jiného zaměření než je standardní evropská medicína (shiatsu, reflexní masáž, baňkování aj.) Tolik k chápání současné Evropské populace jako racionální, sekulární a vědecké. [zpět]

(3) Pojem vysvětlený a rozvedený v samostatné kapitole.[zpět]

(4) Setkání se skřítky zde taky nebývají až tak vzácná, okolnosti však bývají o poznání méně romantické a na rozdíl od love and peace teenage pohanství si o objektivní reálnosti těchto zážitků neděláme velké iluze. Pravda nalezená podle motta „In vino veritas“ bývá opravdu značně subjektivní. [zpět]

(5)Popírajícím objektivitu, viz solipsistické pojetí magie „VŠECHNO je v mojí hlavě.“[zpět]

(6) Trojkombinace nikotin-alkohol-THC ve větším než malém množství ve mně obvykle vzbuzují náladu tyto věci rozebírat a řešit, což vzhledem k neznalosti většiny zásadních faktů a poněkud pokřivené logiky, ke které mají lidé v podobných stavech sklony bývá opravdu nesmírně zábavné. [zpět]