Zdraví & byliny a navrch špetka Alchymie

Atlas bylin

Rozhodl jsem se, že do této verze stránek atlas bylin nezařadím. Jsou na to mnohem lepší zdroje (bylinky.kvalitne.cz, bylinky.doktorka.cz, byliny.apatykar.cz, victorie.cz a další a další. Nejlepší je samozřejmě pořídit si nějaký kvalitní herbář. Dobrá je kombinace obsáhlejšího, teoretického herbáře s nějakou novější publikací s dobrým grafickým provedením a fotografiemi bylin. V tomto ohledu lze doporučit knihu Obrázková Encyklopedie: Bylinky od Andi Clevelyho (v ČR vydalo nakladatelství Svojtka). Jedná se o knihu zaměřením zcela nemagickou, ale s poměrně slušnými fotografiemi a popisy mnoha bylin, včetně užitečných návodů na pěstování a zpracování.

Napíšu jen něco málo o zdraví a používání bylin obecně a potom uvedu zjednodušený ale plně funkční (principielně kompletní) návod, jak připravit alchymistické bylinné tinktury (které mají údajně až třicetkrát silnější účinky než běžné bylinné esence).

Zdraví

Časy, kdy jsem žil s rodiči a na každý neduh měl doma nejméně dvě krabičky pilulek, jsou pryč. Jediná nealternativní léčiva, co doma přechovávám, jsou léky proti horečce a bolesti na paracetamolové bázi (Paralen, Panadol,…) které člověku uleví při chřipce a nachlazení a dovolí mu vypotit se a o poznání rychleji vyležet z většiny nezávažných sezónních viróz a onemocnění. Pak si držím železnou zásobu něčeho skutečně silného proti bolesti (běžně se užívá Nalgesin, Nurofen, Ibuprofen aj.) I když tyhle léky už prakticky neužívám, mít něco takového doma, když člověka chytnou záda nebo zuby v době mimo ordinační hodiny lékaře, se skutečně vyplatí. K tomu však už existují alternativy.

Proti bolesti obecně platí klid, ticho, teplo, tma nebo šero (důležité zejména při bolestech hlavy a migréně), dostatek tekutin a pokud možno žádný stres. Obecně, když vás něco bolí (zuby, klouby) není dobré to dráždit a nabudit si tělo ostrým kořením (chili, pepř), kofeinem (káva, maté) ani velkým množstvím cukru (byť špetka čokolády, podporující uvolňování endorfinů, tj. tělu vlastních, funkčně opiátům podobných látek, proti bolesti a smutku zabírá přímo skvěle...). Skvělou a léty ověřenou náhražkou léků proti bolesti je pro dospělé marihuana, která má ovšem dvě zcela zásadní nevýhody, zaprvé značně individuální účinky a škálu možných, jindy vítaných, ale když vám je zle, poměrně nepříjemných „vedlejších“ účinků (změna vnímání reality, halucinace, sucho v ústech, návaly hladu, poškozené smyslové vnímání, zmatenost, někdy i strach a nevolnost), zadruhé je v našem prostředí stále ještě bohužel formálně ilegální.

Nejčastějším zdravotním problémům a civilizačním chorobám jde předcházet pouhou změnou životosprávy. Běžné bolesti hlavy většinou způsobuje v devíti z deseti případů nedostatek tekutin, bolesti zad a kloubů nedostatek pohybu a špatný nábytek, případně špatné návyky při sezení u počítače, televize aj. Žaludeční a střevní potíže jsou zase (jaké překvapení) z nekvalitní, zkažené či nevyvážené stravy. Snad jsem ještě nepotkal člověka, který dlouhodobě konzumuje dostatek vlákniny (celozrnné potraviny), zeleniny, ovoce, přiměřeně uhlohydrátů (rýže, těstoviny), ryby a mořské plody a jen málo sladkostí, masa a zejména uzenin, který by měl problémy se zažíváním či nadváhou.

Velká část nemocí, úrazů i krizových až bezvýchodných životních situací v dnešní době je spojena se zneužíváním a nadužíváním drog. Když člověk ovlivňuje svou psychiku a fyzický stav nějakou drogou (chemikálií, ať už přírodního či umělého původu), měl by zatraceně dobře vědět, co dělá, proč to dělá a jak to případně může dopadnout. Je jen málo smutnějších věcí než případy mladých lidí, kteří se v rámci předčasných nebo neadekvátně provedených experimentů otrávili nebo si nenávratně poškodili zdraví, případně si v extrémním stavu navozeném drogou (stihomam, badtrip) přivodili fatální úraz.

Dost ale moralizování a přednášení o obecně známých věcech, od toho tady vážně nejsem. Podívejme se na téma mnohem zajímavější a obsahu stránek bližší.

Bylinková alchymie

Alchymie jako disciplína

Nebudu se zde zabývat obecnými alchymistickými principy, jelikož co se jejich chápání, jsem tzv. rád, že jsem rád, že alespoň úplným základům jaksi rozumím. Mé znalosti rozhodně nejsou na takové úrovni, abych o tomto učení mohl zasvěceně psát nebo vyučovat, proto si prosím základní informace (budete-li např. chtít jednotlivé pojmy vysvětlené a definované) sami nastudujte.

Úvod

Dle alchymie se každá látka, například rostlina, skládá ze tří principů. Zaprvé ze rtuti, která je (krom přímé korespondence s Merkurem) symbolizována Lunou, přeneseně označuje ducha a v rostlinné alchymii jí odpovídá alkohol. Zadruhé ze síry, což je sluneční složka materie, přeneseně odpovídá duši a v rostlinách jí odpovídají oleje, a to především esenciální. Třetí složkou je potom sůl, symbolizovaná hodně přibližně zemí, odpovídající tělu. Tuto složku poprvé popsal Paracelsus a pracujeme-li s rostlinami, pak jí chemicky nejblíže odpovídá potaš, neboli uhličitan draselný (K2CO3), kterou alchymista Geber pojmenoval jako (sals) alkali.

Příprava alchymistických tinktur spočívá v tom, že na rozdíl od jednosložkových esenciálních olejů vytvoříte skutečnou, kompletní esenci rostliny během alchymistického procesu. Solve et coagula, rozděl a znovu spoj. Matérii rostliny rozbijeme na základní složky, ty očistíme a „povýšíme“ tak na vyšší úroveň, a potom znovu složíme do dokonalé esence.

Tím, že proces probíhá vědomě a oduševněle, případně je spojen s modlitbami, zaříkáváním či meditacemi na jednotlivé prováděné fáze, se z něj stává komplexní proces ve smyslu ora et labora (modli se a pracuj), což alchymisté dokázali spojit v jedno, jejich dílo bylo zároveň fyzickou činností a duchovní aktivitou.

Popsané procesy jsou mírně zjednodušené, zcela očesané o mytologii a symbolismus, které lze nastudovat zvlášť a z mnohem lepších zdrojů. Použité nástroje jsou vždy uváděny tak, aby šlo proces s minimálními náklady provést i doma v kuchyni. Přišlo mi to pro většinu čtenářů mnohem praktičtější, než popsat, jak by proces probíhal v plně vybavené alchymistické laboratoři, což je záležitost cenově za řádově několik desítek tisíc korun. Zde popsané techniky lze i bez dohledání dalších zdrojů (myšleno mimo tento web) úspěšně vyzkoušet.

Takže – jak na to?

Nejjednodušší ze tří složek tinktury je alkohol. Ten je totiž univerzální, dá se použít líh téměř z jakéhokoliv zdroje (ne však technický, ten má v sobě jedovatá aditiva!) Ideální je mít po ruce malou destilační aparaturu – v podstatě stačí baňka, kterou lze zahřát, spojená chlazenou trubičkou vedoucí do baňky s výsledným destilátem. Pokud žijete na Moravě, máte pravděpodobně přístup k domácí destilaci výrazně zjednodušen. Můžete pak použít třeba nějakou levnou vodku nebo jiný čistý, silný alkohol, a ještě jednou jej destilovat. I v domácích, kuchyňských podmínkách není problém např. z vodky Pelíškovky nebo silné domácí slivovice (alkohol cca 60% vol.) vyrobit zhruba 90% líh, což pro výrobu bylinných tinktur bohatě postačí. Pokud si chcete práci usnadnit, můžete ještě před destilací zkusit v mrazáku nastaveném blízko maximu část vody z používaného původního alkoholu vymrazit (pozor, ne pokud je láhev plná, led má větší objem než voda a mohl by jí roztrhnout).

Pokud byste chtěli být skutečnými puristy a máte-li dostatek času a vhodné podmínky, nic vám nebrání použít i alkohol vyrobený přímo z dané rostliny. Z velké masy dané bylinky, případně trošku doslazené, můžete během několika týdnů po přidání kvasinek (pivní nebo vinné raději než droždí) vykvasit pár litrů tekutiny, ze které s trochou štěstí opakovanou destilací vyrobíte několik decilitrů silného alkoholu z dané rostliny.

Esenciální oleje potom získáte z rostliny destilací ve zmíněném alkoholu. Trvat by to mělo nejméně měsíc, je obtížné ze zdrojů dohledat, jestli je myšlen lunární (28 dní) nebo alchymistický (40 dní). V kuchyňských podmínkách, kde se beztak vyplatí používat jen materiál opravdu bohatý na esenciální oleje, bych se osobně přikláněl spíše k variantě „jen“ lunárního měsíce.

Nejnáročnější částí procesu, co do provedení, času i finanční stránky, je potom kalcinace. Na ni použijete mrtvé tělo rostliny - to je to, co po měsíci louhování vytáhnete z lihu, kterýžto zatím může spolu s rozpuštěnými oleji dřímat ve chladu spíže nebo sklepa. Kalcinovat zde znamená spálit na popel, ze kterého následně budeme získávat poslední složku, sůl. Pálení má probíhat velice pomalu, za spíše nižší teploty (optimálně lehce přes 300 ˚C, maximálně však 400 ˚C). Jak se popel zahřívá, míchá, drtí a opět zahřívá po velice dlouhou dobu, postupně z tmavě šedé barvy úplně zbělá. Tento proces by neměl trvat méně než měsíc (v tomto případě raději alchymistický, tj. čtyřicet dní) a odhadem (neoficiální informace z druhé ruky) by látka měla být zahřívána alespoň sto hodin čistého času. Samozřejmě to jde trošku „ošidit,“ ale jelikož se jedná o alchymistickou práci, jejíž zásadní složkou je duchovní rozměr a trpělivost, rozhodně se to nedá „sfouknout“ za dvě tři odpoledne, chceme-li získat skutečně kvalitní tinkturu. Kalcinovat můžeme v kotlíku nebo v jiném kovovém hrnci, na plynovém, případně i elektrickém (což se značně prodraží) vařiči nebo na zahradě na grilu či v improvizované pícce. Mělo by to samozřejmě místo, kde můžete denně nebo téměř denně několik hodit materiál zahřívat a to ideálně tak, že se cena nahřívání ani po desítkách hodin nevyšplhá do astronomické výše.

Když jsme materiál dostatečně kalcinovali, smícháme vzniklý popílek s menším množstvím destilované vody (k sehnání na každé benzínce, domácí destilace není nutná) a důkladně přefiltrujeme. S trochou šikovnosti lze použít domácí trychtýř a kávové filtry, v krajním případě možná i vatu, ale jelikož se zde potřebujeme zbavit pokud možno skutečně veškeré pevné hmoty a ztratit co nejméně tekutiny, vyplatí se trpělivost a případně i investice do kvalitního filtračního papíru.

Po filtraci vodu zvolna opaříme nad plamenem a získáme poslední složku, sůl. K finálnímu dotvoření (smísení) tinktury je vhodné vybrat astrologicky vhodný čas (viz tipy na konci). Po smísení (ve skleněné, uzavíratelné lahvičce) jednotlivé složky tinktury ještě potřebují čas, aby se důkladně spojily. S použitím je vhodné počkat nejméně týden, ale jelikož tinktura, zejména, pokud použitý alkohol měl koncentraci přes 90% (údajně lze bez použití chemie a profesionálních technik vyrobit až téměř 97% líh), má téměř neomezenou trvanlivost (tři až pět let, s o něco slabším alkoholem tak rok, dva, samozřejmě, je-li uchována ve tmě a relativním chladu), takže není kam spěchat.

Tipy a triky

Rostlinu vybírejte podle astrologických korespondencí, které má výsledná tinktura mít. Chcete-li tinkturu na povzbuzení imunity a síly, použijte něco slunečního, jako afrodisiakum něco venušského, k dodání síly, průbojnosti a odolnosti martickou bylinu a tak podobně, se saturnskými materiály nezačínejte a zacházejte s nimi maximálně opatrně. Jako zdroj použijte silně vonnou rostlinu bohatou na esenciální oleje a samozřejmě něco, co není člověku jedovaté (!).

Pozor také, abyste nepodcenili vstupní množství materiálu. Z vrchovaté hrsti bylin získáte po kalcinaci sotva na špičku nože soli a u bylin, které esenciálními oleji nejsou přímo nacucané, potřebujete větší množství už kvůli louhování v alkoholu, aby se do něj dostatečné množství olejů dostalo. Získat z procesu, který v domácích podmínkách celý trvá přibližně jedno čtvrtletí (u „profi“ tinktur v laboratoři někdy i přes půl roku) sotva několik kapek výsledné tinktury by zřejmě bylo docela frustrující. Máte-li na to prostor, nebojte se pracovat s množstvím alespoň půl kilogramu čerstvého materiálu, spíše však ještě o něco větším.

Tinktura má intenzivní léčivé a magické účinky dané rostliny, potažmo planety a dá se použít jak samotná, tak třeba k vyladění na danou planetu v rámci magického rituálu (např. evokace z dané sféry). Požívá se většinou v koncentraci zhruba jedna kapka na sklenici vody, kterou potom vypijete, kdykoliv je potřeba.

Poznámka na konec – o celém procesu je dobré vést si deník, zapisovat poznámky, chyby a zlepšováky, na které během procesu přijdete, ale třeba i zvláštnosti v meditacích nebo modlitbách, které dílo provází. Tento deník se vám, podobně jako jiné poznámky o magické praxi, později stane nedocenitelnou pomůckou a zdrojem ponaučení a další inspirace.

Eurik